Dnes si připomínáme šedesáté čtvrté výročí tibetského lidového povstání proti čínské okupaci v roce 1959, třicáté čtvrté výročí zavedení prvního stanného práva Čínskou lidovou republikou v roce 1989, které ČLR vyhlásila po třech letech každoročních masových protestů v hlavním městě Tibetu Lhase, a patnácté výročí pokojných protestů ve třech tradičních provinciích Tibetu v roce 2008. Při této významné příležitosti vzpomínáme na naše krajany, kteří za tuto věc položili své životy. Vyjadřujeme solidaritu s jejich rodinnými příslušníky i s těmi, kdo stále trpí pod útlakem čínské okupace.
Srdečně vítáme vzácné hosty, kterými jsou čtyřčlenná delegace Evropského parlamentu vedená panem Mikulášem Peksou, třináctičlenná parlamentní delegace Mexika vedená panem Salvadorem Caro Cabrerou, členem Skupiny na podporu Tibetu, pan Arunas Valinskas, poslanec litevského parlamentu, a pan Damon Wilson, předseda Národní nadace pro demokracii. Z celého srdce jim děkujeme, že vážili cestu, aby se připojili k této významné události a vyjádřili tím svou politickou podporu tibetskému lidu.
V tento den před šedesáti čtyřmi lety byl Jeho Svatost 14. dalajlama pozván na divadelní představení na velitelství čínské armády ve Lhase. Oproti zvyklostem bylo Jeho Svatosti nařízeno, aby se představení zúčastnil v doprovodu omezeného počtu neozbrojených strážců. Když se tato informace donesla k tibetskému lidu, svorně se postavil na odpor, žádal Jeho Svatost dalajlamu, aby se představení nezúčastnil a protestoval proti represivní politice, kterou čínská vláda v Tibetu rozpoutala. Povstání vypuklo v době, kdy byly ještě živé vzpomínky na tzv. demokratické reformy zavedené před několika lety v oblastech Kham a Amdo. Tibeťané se zároveň museli podrobit pozemkové reformě a zavedení družstevního systému, kdy jim byla ve jménu kolektivizace zabavena půda, dobytek, výrobní prostředky a zvýšeny daně. Ve jménu náboženské reformy byli mniši a mnišky nuceni odložit svůj mnišský šat a kláštery byly bourány. Když proti tomu Tibeťané protestovali, byli lámové a světští představitelé uvězněni. Tibeťané, označení za bandity a rebely, byli masakrováni a jejich činnost potlačována. Tibeťané byli také svědky toho, jak Čínská lidová republika a čínské vedení v Tibetu po dobu osmi let hrubě porušovaly podmínky Sedmnáctibodové dohody a svévolně zaváděly nejrůznější programy bez konzultace s tibetským lidem.
Tibetské národní povstání zabránilo tomu, aby Jeho Svatost dalajlama a další tibetští duchovní a političtí vůdci navštívili vojenský tábor, a tím zvrátilo osud tibetského lidu. Pod ochranou tibetských božstev a věštců a v doprovodu vojáků národní armády a dobrovolnické armády obránců víry Čhuši Gangdruk se Jeho Svatost dalajlama spolu s ministry Kašagu dostali bezpečně do exilu. Následovalo je přibližně 80 000 Tibeťanů, mezi nimiž byli i tibetští vládní úředníci. Tím byl položen neotřesitelný základ tibetské odvaze vzdorovat každému pokusu čínské vlády o vymazání tibetské národní identity.
Invaze čínské komunistické vlády do Tibetu vedla ke smrti 1,2 milionu Tibeťanů, zničení více než 6 000 klášterů, odlesňování, ničení divoké přírody a nadměrné těžbě nerostných surovin. Čínské úřady se nedokázaly poučit z nesmírné zkázy, kterou v Tibetu způsobily, opakují stále stejné chyby a dokonce podnikají další zhoubné kroky, aby zakryly svou vinu.
V osmdesátých letech 20. století, kdy Teng Siao-pching zaváděl reformy a politiku otevírání Číny světu, předložil tento politik svůj koncept strategického myšlení o rozvoji, založený na dvou procesech. Zaprvé otevřít a rozvíjet východní pobřežní oblasti s pomocí středních a západních regionů. Zadruhé, pobřežní oblasti, které koncem 90. let dosáhnou úrovně mírné prosperity, pomohou poté urychlit rozvoj centrálních a západních regionů. Na počátku nového tisíciletí však začal být realizován tzv. program rozvoje západní Číny. Tento „program“ zahrnoval projekty, jako je přenos elektrické energie ze západu na východ, plynovod ze západu na východ, železnice z Čching-chaje do Tibetu, projekt přeměny zemědělské půdy na lesy a pastvin na louky, rozvoj infrastruktury atd. Ve skutečnosti se jedná o koloniální politiku zaměřenou na využívání zdrojů západního regionu a udržení státní bezpečnosti, nikoliv na zlepšení životních podmínek místních obyvatel. Podíváme-li se blíže na tento program, který se má realizovat po dobu padesáti let, zjistíme, že v rámci něj téměř neexistují projekty, které by byly pro Tibet a živobytí Tibeťanů skutečně přínosné. Proto se Teng Siao-pchingovo strategické myšlení o rozvoji stalo prázdným sloganem. Nejenže se prohloubila propast mezi bohatstvím Číny a Tibetu, ale z tibetské oblasti a Tibeťanů se stali pouhé romantizované objekty pro bohaté Číňany. Si Ťin-pching dnes pokračuje v obhajobě konceptu společné prosperity, ale jak dlouho bude trvat, než uvidíme reálné výsledky, těžko dnes někdo odhadne.
Aby čínská vláda upevnila pocit sounáležitosti čínského národa, prosazuje v současnosti politiku jednoho národa, jedné kultury, jednoho náboženství a jednoho jazyka prostřednictvím sinizace tibetského buddhismu a propagace čínštiny v celém Tibetu. Tibetské děti jsou nuceny chodit do rozsáhlé sítě mateřských škol a internátních škol koloniálního typu, aby se naučily čínskému jazyku a způsobu života. Čínská vláda v těchto školách prosazuje asimilační jazykovou politiku, která zcela ignoruje všeobecně uznávaný vzdělávací systém a mezinárodní standardy lidských práv. Nezávislí experti OSN ve své zprávě z 6. února letošního roku vyjádřili znepokojení nad politikou čínské vlády, jejímž cílem je kulturní, náboženská a jazyková asimilace více než milionu tibetských dětí prostřednictvím systému internátních škol. Takzvaná Tibetská statistická výroční zpráva z roku 2021 udává, že v roce 2000 navštěvovalo předškolní zařízení 4 491 dětí, což se prudce zvýšilo na 23 419 dětí v roce 2010 a 150 934 dětí v roce 2020.
Aby se urychlila asimilace, jsou podporovány sňatky mezi Tibeťany a Číňany jako „vzor rodiny etnické harmonie!. Tisíce tibetských dětí jsou posílány do tzv. tibetských škol v čínských oblastech. Pod záminkou zprostředkování práce probíhá ve velkém měřítku hromadný přesun mladých Tibeťanů, vnímaných jako nadbytečná pracovní síla, do čínských oblastí. Dochází k obrovskému nárůstu počtu čínských úředníků a pracovních týmů vysílaných do tibetských oblastí. Kromě toho bylo 5 570 tibetských obyvatel z okresů Čhone a Batse násilně přemístěno do okresu Kua-čou v Ťiou-čchüanu pod záminkou výstavby přehrad a ochrany vodních zdrojů v jejich regionech. 2 257 rodin z okresu Drukchu bylo pod záminkou migrace za účelem ekologické ochrany přesídleno do okresu Lan-čou Sin-čchü. Dále mají být přesídleni Tibeťané ve městě Tsoe, okrese Thewo a okrese Čhone. 13 415 místních obyvatel bylo vysídleno kvůli hydroenergetickým projektům ministerstva vodních zdrojů na řekách Gyalmo Ngulchu (Salwin), Nyagchu (Yalong) a Zachu (Mekong). Podobně bylo přesídleno více než 13 000 Tibeťanů v prefektuře Ngaba a přes 3 000 jich má být ještě vystěhováno. Tyto masové přesuny Tibeťanů se podobají Stalinově politice nuceného přesídlování milionů příslušníků etnických menšin ve 30. letech 20. století, která byla 14. listopadu 1989 Nejvyšším sovětem SSSR prohlášena za nezákonnou a zločinnou.
Podobně bylo více než 100 000 tibetských kočovníků z přibližně dvaceti okresů v prefekturách Nagčhu, Ngari a Žikace přesídleno do města č. 4 vybudovaného v Sinburi v okrese Gongkar v tzv. Tibetské autonomní oblasti. Vyvstávají zde vážné pochybnosti o tom, jak tento projekt zajistí přesídleným lidem udržitelné živobytí a k jakému účelu bude využita jejich rodná půda.
Čínská vláda ve jménu boje proti separatismu a udržení stability kontroluje každý pohyb Tibeťanů opatřeními drakoničtějšími než v době kulturní revoluce. Každé město, vesnice, ulice, pastevecká oblast i pastvina jsou neustále sledovány pomocí nejmodernějších technologií prostřednictvím tzv. „grid managementu!. Od února letošního roku vstoupil v platnost takzvaný předpis o bezpečnosti sítí a informací v Tibetské autonomní oblasti. Ten pověřuje vládní úřady, státní a veřejné orgány nad úrovní okresu monitorováním a kontrolou informací na internetu. Nařízení kriminalizuje dokonce i zakládání skupin na sociálních sítích se „separatistickými silami“ a účast v nich. Čínská vláda zintenzivnila kampaň násilné indoktrinace Tibeťanů komunistickou ideologií, která cílí mimo jiné na studenty, kočovníky, zemědělce a dokonce i mnichy a mnišky. Pod záminkou sociální správy probíhá rozsáhlý sběr dat Tibeťanů prostřednictvím extrakce DNA, skenování duhovky a rozpoznávání obličejů.
V březnu loňského roku zemřel jednaosmdesátiletý Taphun poté, co se na protest proti represivní politice čínské vlády zapálil před policejní stanicí poblíž kláštera Kirti v severovýchodním Tibetu. Stal se 157. známým a potvrzeným Tibeťanem, který se v Tibetu od roku 2009 na protest upálil. Kašag znovu apeluje na Tibeťany, aby zachovali své životy a veškerou svou energii věnovali věci Tibetu.
Z Tibetu stále přicházejí mimořádně znepokojivé zprávy o nucených zmizeních a mimosoudním věznění tibetských spisovatelů, intelektuálů, obhájců jazyka, aktivistů za lidská práva a životní prostředí a těch, kteří se staví proti zabíjení zvířat. Tibetští političtí vězni jsou propouštěni s podlomeným zdravím a jsou nadále pod neustálým dohledem. Loni v červenci zemřel kvůli špatnému zdravotnímu stavu bývalý politický vězeň Džigme Gjamccho, který byl zatčen během tibetských protestů v roce 2008. Další bývalý politický vězeň, Geše Tändzin Passang, který byl v roce 2012 odsouzen k trestu odnětí svobody, zemřel loni v září. Jeden Tibeťan byl údajně ubit k smrti čínskou policií za to, že nesl potraviny do domova důchodců. Tibeťané jsou ubíjeni k smrti za pouhé vykonávání náboženských aktivit. Stále také pokračuje zatýkání Tibeťanů za uchovávání fotografií Jeho Svatosti dalajlamy.
Místo pobytu jedenáctého pančhenlamy Tändzina Geduna Ješiho Thinleyho, kterého v roce 1995 unesly čínské úřady, je stále neznámé. Ústřední tibetská správa vyvine veškeré úsilí, aby dosáhla okamžitého propuštění jedenáctého pančhenlamy a dalších tibetských politických vězňů, a bude apelovat na vlády, lidskoprávní organizace i jednotlivce, aby ji i nadále podporovali. Děkujeme všem, kteří se zapojí do této kampaně na jejich podporu.
Zákon Čínské lidové republiky o národní autonomii regionů stanoví, že předsedou a místopředsedou regionálního shromáždění, vedoucím prokurátorem a zástupcem vedoucího prokurátora lidových prokuratur, předsedou a místopředsedou lidového soudu národních autonomních oblastí, vedoucími autonomních oblastí, prefektur a krajů by měli být lidé z národnosti, která v dané oblasti drží autonomní moc. V tzv. Tibetské autonomní oblasti je však zastoupení Tibeťanů ve vedení na úrovni krajů, prefektur a regionů sotva 43 %. Pokud nebudeme brát v potaz zhruba 80 % Tibeťanů, kteří jsou součástí orgánů bez reálné moci, jako je Čínské lidové politické poradní shromáždění, bude procento tibetského zastoupení ještě mnohem nižší. Přibližně 10 % vedení „Tibetské autonomní oblasti (TAO)“ tvoří „čínské kádry pomáhající
Tibetu“ vyslané z Číny, což ukazuje, jak velkou autoritu dává čínská vláda Tibeťanům, aby si vládli sami. Stejně tak jen v loňském roce bylo v „TAO“ pod záminkou překročení zákona a korupce vyšetřováno a vyhoštěno přibližně 139 tibetských úředníků. Mnozí mají podezření, že jde o zavedený mechanismus čínské vlády, jehož cílem je potlačit schopnosti a potenciál Tibeťanů. Zpráva takzvané Lidové prokuratury Tibetské autonomní oblasti za letošní rok uvádí vyšetřování některých případů z roku 1990, což naprosto nebere v potaz dobu soudního stíhání.
Hlavní město Tibetu Lhasa bylo v loňském roce v rámci politiky nulového covidu po více než 100 dní přísně uzavřeno. To lidem způsobilo obrovské obtíže v každodenním životě a některé dokonce dohnalo k sebevraždě. Někteří byli také zatčeni za šíření videí a informací o lokální situaci a jejich místo pobytu zůstává neznámé. Podle informací, které z Tibetu pronikly po náhlém prosincovém zrušení uzávěry, zemřelo mnoho Tibeťanů kvůli nedostatku zdravotnických zařízení a denně bylo vidět velké množství mrtvých těl, která byla převážena do krematoria. Úřady Ústřední tibetské správy a tibetská komunita pořádaly každý týden modlitební bohoslužby za zemřelé a myslíme si, že to jistě napomohlo k ustoupení pandemie.
Starat se o blaho lidí a respektovat jejich touhy je základní podmínkou pro to, aby vláda získala uznání. Pokud tedy vláda uskutečňuje pobuřující politiku usilující o vymýcení národnosti, pak má lid přirozené právo proti vládní politice protestovat a dokonce se vlády zříci v zájmu své vlastní ochrany.
Ústřední tibetská správa doufá, že se jí podaří najít vzájemně přijatelnou cestu k diskuzi o budoucím statusu Tibetu na základě politiky střední cesty. V tomto ohledu jsme připraveni jednat s čínskou vládou a usilovat o rovnost, přátelství a vzájemně výhodné a trvalé řešení. Kromě toho naléhavě vyzýváme čínskou vládu, aby bez odkladu zastavila svou nesprávnou politiku usilující o vymýcení tibetské identity.
Vítáme, že předseda zahraničního výboru Sněmovny reprezentantů Michael McCaul, kongresman Jim McGovern, senátor Jeff Merkley a senátor Todd Young minulý měsíc v obou komorách amerického Kongresu znovu předložili dvoustranný návrh zákona o podpoře řešení tibetsko-čínského konfliktu. Cílem návrhu zákona je nalézt řešení čínsko-tibetského konfliktu a zároveň uznat skutečný historický status Tibetu a naléhavost situace. Podobně 14. prosince 2022 kanadský parlament jednomyslně přijal rezoluci, v níž se ztotožnil s přístupem střední cesty a podpořil obnovení dialogu mezi tibetskými představiteli a čínskou vládou. Přijetí zákona a rezoluce jistě posílí odhodlání tibetského lidu a dodá politice střední cesty jako oboustranně výhodnému řešení čínsko-tibetského konfliktu významný vliv.
Jeho Svatost dalajlama klade důraz na pěstování lásky, soucitu a zájmu o blaho druhých s vědomím jednoty lidstva. Pokud se dokážeme podle jeho rady řídit v každodenním životě, zklidní to nepřátelství v tomto válkou zmítaném světě a překoná problémy způsobené přírodními katastrofami, pandemií i hladomory.
Jeho Svatost dalajlama je nejen ochráncem a symbolem Tibetu a tibetského lidu, ale také jedinečným vůdcem, kterého si váží celý svět pro jeho odhodlání prosazovat lidské hodnoty a náboženskou harmonii, zachovávat tibetskou buddhistickou kulturu a oživovat staré indické vědomosti. Rozhodně se postavíme proti nepodloženým obviněním čínské vlády, která Jeho Svatost dalajlamu označuje za separatistu, a proti všem jejím pokusům bránit Jeho Svatosti v jeho záslužné službě světu. Pokud čínská vláda nerozpozná realitu současné situace a neuzná historické pouto mezi Jeho Svatostí dalajlamou a tibetským lidem, ztratí klíč k vyřešení čínsko-tibetského konfliktu.
Rád bych využil této příležitosti a vyjádřil upřímnou vděčnost a uznání tibetského lidu Indii za to, že poskytuje Tibeťanům v exilu druhý domov a neochvějnou podporu, a také Spojeným státům a dalším vládám, parlamentním skupinám na podporu Tibetu, včetně nových parlamentních skupin na podporu Tibetu v Mexiku a Španělsku, vzniklých v návaznosti na osmý světový parlamentní konvent o Tibetu, skupinám na podporu Tibetu a jednotlivcům, kteří podporují pravdu a spravedlnost. Děkujeme také tibetským sdružením, dobrovolnickým skupinám na podporu Tibetu a nevládním organizacím za jejich kampaně na podporu Tibetu.
Na závěr se modlím za dlouhý život Jeho Svatosti dalajlamy a splnění všech jeho přání. Kéž pravda o Tibetu brzy zvítězí a mír se rozšíří po celém světě.
Kašag
10. března 2023