Před čínskou okupací zaujímal Tibet plochu 2,5 milionu čtverečních kilometrů a tvořily jej provincie Ü-Cang, Kham a Amdo. Dnešní „Tibetská autonomní oblast“ (TAO) zahrnuje pouze Ü-Cang a malou část Khamu a její rozloha je pouze 1,2 milionu čtverečních kilometrů. Zhruba polovina Tibetu tedy leží mimo hranice TAO a je rozdělena do několika autonomních prefektur a okresů v provinciích Čching-chaj, Kan-su, S´-čchuan a Jün-nan. Průměrná nadmořská výška činí 4000 metrů. V Tibetu pramení několik významných asijských řek, např. Brahmaputra (tib. Jarlung Cangpo), Žlutá řeka (Mačhu), Jang-c-ťiang (Dičhu), Indus (Sengge Khabab) a Mekong (Dzačhu). Ekonomika je založená na zemědělství a pastevectví.
Tibet je od roku 1949 okupován Čínou a jeho hlavní problémy dnes jsou:
- hrubé porušování lidských práv
- devastace životního prostředí způsobovaná odlesňováním, těžbou a lovem divoké zvěře
- masová čínská imigrace, která hrozí přeměnit tibetskou populaci v nevýznamnou menšinu
- kultura na pokraji zániku
- využívání tibetského území pro skládky jaderného a toxického odpadu a jako jaderné střelnice
- nucené usídlování nomádů s dopadem na životní prostředí a jejich životní podmínky
V Tibetu žije celkem 6 milionů Tibeťanů, z nich 2 miliony v TAO a zbytek v tibetských oblastech mimo TAO. Přibližně 130 000 Tibeťanů žije v exilu, z toho v Indii 100 000, v Nepálu 20 000, v Bhútánu 1500, ve Švýcarsku 2000, v ostatních evropských zemích 500, v Austrálii a na Novém Zélandě 200, v USA 4000, v Kanadě 600. Hlavou exilového „státního“ zřízení je J.S. dalajlama, nejvyšším legislativním orgánem je 46členné Shromáždění tibetských lidových zástupců a výkonnou moc představuje vládní kabinet – kašag. Zahraniční zastoupení má exilová vláda v Novém Dillí, Káthmándú, New Yorku, Londýně, Paříži, Ženevě, Budapešti, Moskvě, Canbeře, Tokyu, Pretorii a v Taipei.