Kdo jsme

Potala, o.p.s. je obecně prospěšná společnost (nevládní nezisková organizace), která vznikla zápisem u Městského soudu v Praze dne 21.4.2015 transformací z občanského sdružení. Společnosti bylo přiděleno IČO 22664726. Zakladatelem společnosti je PhDr. Zuzana Ondomišiová. Společnost sídlí na adrese Horovo nám. 3/1075, 180 00 Praha 8.

Naší hlavní činností je

  • podporovat a šířit poznání z oblasti historie, kultury a způsobu života tradičních společností, zejména tibetského etnika a tibetské kulturní oblasti;
  • přispívat k uchování, ochraně, podpoře a rozvoji tradičních kultur, zejména dědictví tibetské kultury, propagovat jejich přínos současnému světu a kulturní výměnu;
  • v rámci rozvojové pomoci podporovat tibetské etnikum v Tibetu i exilu v oblasti vzdělání, náboženství, ekologie, soběstačnosti a pracovní konkurenceschopnosti;
  • hájit kulturní, sociální a ekonomické zájmy příslušníků tradičních společností, zejména tibetského etnika, a zasazovat se o dodržování základních lidských práv v zemích a oblastech, kde žijí.

Orgány společnosti

Ředitelka

PhDr. Zuzana Ondomišiová (*1962)

Už od svého studia etnografie na FF UK jsem se zaměřovala na kulturu Indie a Tibetu, po škole jsem v letech 1986–1993 pracovala v Národní knihovně v Praze, kde jsem se snažila o doplnění a rozvoj fondů etnologické, religionistické a orientalistické literatury. Do Tibetu jsem se poprvé podívala v roce 1988 a krajina Himálaje a náhorních plošin s jejich obyvateli se pro mne stala srdeční záležitostí. Rok 1990 jsem strávila v Austrálii, kde jsem měla možnost poznat zblízka kulturu a tradiční způsob života domorodých Aboriginců, studovat jejich skalní malby a rytiny. Po své další cestě po Indii, Nepálu a Tibetu jsem začala organizovat první letní intenzivní kurzy tibetštiny s rodilým mluvčím. Vedle výuky studentů a osvětových přednášek pro veřejnost spolupracuji s nakladatelstvími zaměřenými na vydávání kvalitních překladů a knih o tibetské kultuře, buddhismu a bönismu. Od 90. let minulého století jsem připravila nebo spolupracovala na přípravě řady fotografických i etnologických výstav o Tibetu, jeho obyvatelích, náboženství, kultuře a způsobu života. A protože sama citím, že poznávání unikátních tradičních kultur mne obohacuje, snažím se nositelům těchto kultur prostřednictvím práce v neziskové organizaci něco vracet zpět.

Správní rada

Ing. Michal Smolák (*1967)

Předseda správní rady

Richard Erml (*1961)

doc. RNDr. Petr Kuneš, Ph. D. (*1977)

Vystudoval jsem Elektrotechnickou fakultu ČVUT a nemám vzdělání, které by souviselo se studiem kultur. Během studia jsme vedli s kolegy vášnivé diskuse inspirované filosofickým přesahem kvantové fyziky. Tehdy jsem ještě netušil, že mě jednou život přinese setkání s podobným viděním světa, jen mnohem starším než většina fyzikálních objevů.

Další setkání, které velmi ovlivnilo mé další kroky, je setkání s vysokohorskou přírodou.

Na pražské FAMU jsem absolvoval obor dramaturgie a scenáristika. Do Listopadu 89 jsem se před normalizací a perestrojkou ukrýval ve špitálské kotelně coby obsluha nízkotlakých kotlů. V devadesátém roce jsem nastoupil jako divadelní publicista nejprve do Zemědělských novin, později do čtrnáctideníku Scéna a po znovuobnovení Divadelních novin pracoval v jejich redakci až do roku 2014.

S tibetskou kulturou a krajinou jsem se poprvé setkal v roce 1999 při mé první cestě do Indie. Tehdy jsem si uvědomil, jak je prostředí Himálaje a Tibetské náhorní plošiny zranitelné, v čemž mě přesvědčily i mé další cesty do Tibetu. Podpora tradiční tibetské kultury, která po staletí umožnila život lidí v souladu s okolní přírodou, a zejména vzdělávání mladých může pomoci zastavit ničení ekosystémů, které mají vliv na valnou část populace jižní a východní Asie.

Působím na katedře botaniky PřF UK v Praze, kde se zabývám vývojem krajiny a ekologií.

Dozorčí rada

Andrea Kolesová (*1972)

ing. Eva Kolínská (*1955)

Jan Zápotocký (*1964)

 

Vystudovala jsem Fakultu elektrotechnickou ČVUT, pracovala jako střihačka postupně ve všech celoplošných televizích. Vychovala jsem tři syny. Nyní jsem v důchodu.

Při naší první cestě do Indie v roce 2002 jsme s partnerem navštívili i Dharamsalu, sídlo tibetské exilové vlády. Tam se zrodil můj zájem o Tibet a tibetskou kulturu. Začala jsem číst knihy o Tibetu, tibetské historii a také jsem se začala učit tibetsky.

K Tibetu mě nasměrovalo vcelku náhodné setkání s pozdější ředitelkou Potaly, Zuzanou Ondomišiovou, v našem tehdejším společném pracovišti, Národní knihovně. Po mé první cestě do Tibetu v roce 1993, která pro mě byla zjevením, následovaly dvě další, a nakonec rozhodnutí, že do Tibetu již jezdit nechci, protože neskutečně rychlé mizení původní, tradiční tibetské kultury a způsobu života na mě bylo příliš deprimující. Od té doby se snažím pomáhat Tibeťanům prostřednictvím Potaly, jejíž spoluzakladatelem jsem.